Karate-dó ve dvacátém století

V určitých oblastech, v určitých bodech nebylo TE pouhou sebeobranou, ale přisvojilo si filosofii, kde určitá lidská podoba byla zavedena do systému tréninku TE. Obrovský skok v před udělalo karate především již v době Anko Itose a Sokona Matsumury. Během této doby většina instruktorů karate limitovala počet svých studentů, kteří byli přijati. Avšak tato praxe skončila, když bylo karate zavedeno do veřejných škol.

 

Veřejná výuka karate začala na základní škole v Shuri v roce 1901 pod vedením Itose. Když ITOSU začal učit ve veřejné škole, byl už starý muž. Jeho dva nejvyšší studenti YABU a HANASHIRO v podstatě vyučovali pod jeho dohledem. S rozmachem karate do škol se začal v každé škole vytvářet určitý specifický styl, daný především individualitou učitele.

 

Zde jsou některé první školy a jejich instruktoři:

 

ŠKOLA: UČITEL:

 

Okinawská střední škola 1:

Itosu Yasutsune

Hanashiro Chomo

Shiroma Shinpa

 

Okinawská střední škola 2:

Kyoda Juhatsu

 

Okinawská pedagogická univerzita:

Itosu Yasutsune

Yabu Kentsu

Funakoshi Gichin

Miyagi Chojun

 

Obchodní střední škola Naha:

Miyagi Chojun

 

Zemědělská střední škola:

Kyan Chotoku

 

Funakoshi veřejně demonstroval karate v roce 1915. Dále také Shinko MATAYOSHI (1888 – 1947), který ukazoval zbraně v Kyotu v Japonsku. V roce 1918 Motobuho bratři, Miyagi, Shiroma, Mabuni a Kyan začali cvičit a utvářet neformální diskusní skupinu. Ve stejnou dobu jiní lidé vytvářeli různé skupiny. Byli to Funakoshi, Oshiro, Tokumura, Ishikawa, Chibana  a Tokuda. Později v roce 1925 tyto dvě skupiny začali organizovat skupinová setkání, které se skládali jak z diskusí, tak i fyzického tréninku. Někteří z účastníků těchto aktivit byli: Oshiro, Chibana, Hanashiro, Kyoda, Go (Číňan), Miyagi, Choyu Motobu  a jejich studenti.

 

V roce 1921 japonský princ přijel na návštěvu Okinawy, kde shlédl ukázky karate od Miyagiho, Matayoshiho a některých školáků. Ukázky byly pod vedením Funakoshiho, který v tom čase byl presidentem SHOBUKAI, což byla asociace na Okinawě. Princ byl tak nadšen a okouzlen těmito ukázkami, že požádal kapitána lodi Kannaha, aby mu zařídil setkání s Funakoshim. Princ mu navrhl, aby odjel do Japonska učit karate, protože Japoncům se toto bojové umění velice líbilo.

 

Funakoshimu se tato myšlenka velice zalíbila a proto napsal profesorovi KINJO do Japonska a požádal ho o pomoc. Profesor Saburo Kinjo se zkontaktoval s mistrem Jigoro Kanem (obr.) a vysvětlil mu Funakoshiho touhu navštívit Japonsko. Kanó, který byl znám tím, že vytvořil JUDÓ, později pozval Funakoshiho jménem japonské vlády, aby předvedl ukázku karate na TAIIKUTENRAIKAI (japonská sportovní show). Funakoshi opustil Okinawu a odjel do Tokia, kde představil okinawské bojové umění karate. Bylo to v červnu roku 1922. Funakoshi cvičil kata KUSANKU – DAI. Shinki GIMA ( student Itose a Yabuho ) se chystal na univerzitu do Tokia a pomohl Funakoshimu v jeho ukázkách cvičením kata NAIFANCHI – SHODAN. Později Funakoshi a Gima cvičili stejné kata v Kanově judó škole KODOKAN.

 

Původně Funakoshi plánoval vrátit se na Okinawu, ale rozmyslel si vše a začal žít na MEISHOJUKU, což byla ubytovna pro okinawské studenty. Během doby, kdy žil na této koleji, učil Funakoshi karate Kanovi nejpokročilejší studenty, policii a vojáky v mnoha sportovních centrech během dne. Večer pak Funakoshi učil karate na koleji.

 

Byla to Funakoshiho výuka na MEISHOJUKU, která tuto školu povznesla. Jeho hlavní hodiny byly obvykle malé, skládaly se ze čtyř až osmi studentů. Někteří jeho studenti na této koleji byli: Kasuya, Otsuka, Akiba, Matsuda, Hirose, Kata a Shimizu. Koncem roku 1922 Gichin Funakoshi (obr.) nebyl zaneprázdněn jen výukou karate, ale také RYUKYUKENPOKARATE.

 

Tím jeho uznání rostlo. A jak rostlo uznání karate, vytvářely se nové možnosti a příležitosti k ukázkám a výuce karate. Funakoshi a někteří z jeho nejlepších studentů začali organizovat hodiny a začali zakládat kluby na universitách. Dnes mají japonské university své kluby a týmy.

 

Mnoho lidí se ptá na rozdíl tréninku ve sportovních klubech a v soukromých školách karate. Hlavní rozdíl mezi dvěma těmito typy škol leží především v tom, že university mají podobný způsob tréninku a pravidel, protože musí spolu soutěžit. Zatímco soukromé školy mohou mít široce rozdílné filosofie a důvody pro tréninky. Například někteří trénují pro obchod, pro etiku, morálku, rozvoj osobnosti apod. Všeobecně řečeno, karate na universitách zdůrazňuje a klade důraz na sparing a na soutěže. Takže trénink je více náročný, důraznější s více zraněními. Také universitní karateka jsou hlavně z části stejného věku a stejných fyzických kondicí. Soukromé školy se liší široce ve stylu a důrazu. Například některé školy se koncentrují na kata, zatímco další se mohou soustředit na sparingové soutěže. Také někteří mohou trénovat tvrději a náročněji než na universitách. Zatímco ty ostatní trénují třeba jen jeden den v týdnu, nebo někteří se zúčastňují turnajů, zatímco ti druzí ne.

 

Dalším mužem, který opustil Okinawu a šel učit bojové umění do Japonska byl Kanbun UECHI. Uechi styl však nedosáhl popularity Funakoshiho Shotokanu,ale zůstal jedním ze čtyř hlavních stylů na Okinawě. Následující informace o Uechi – Ryu jsou z knihy RYUKYU KARATE MONOGATARI od Bunichi Ishikawy.

 

Kanbun UECHI (1877 – 1948) odjel do Číny v roce 1897 trénovat bojové umění. Zůstal v buddhistickém klášteře ve Futyo,Fu – Chien, kde se seznámil s mnichem CHU CHI WO. Uechi žil v Číně 13 let a během této doby studoval čínské bojové umění.

 

Po návratu na Okinawu Uechi nevyučoval bojové umění celých 17 let. V roce 1924 Uechi odjel do Wakayamy v Japonsku, kde zůstal až do roku 1947. V roce 1926 začal vyučovat bojové umění. V Japonsku Uechi založil PANGAINNUM – KARATE ŠKOLU,která byla pojmenována po čínském bojovém umění. V roce 1940 Uechi změnil jméno stylu na Uechi – Ryu karate.

 

Uechi se vrátil na Okinawu v roce 1947 a zemřel zde také o rok později. Uechi – Ryu nebylo tak populární během jeho života, stalo se slavné až po jeho smrti, když jeho syn začal vyučovat. Dnes je tento styl velice populární na Okinawě a ve Wakayamské prefektuře v Japonsku.

 

Podle jednoho z nejvyšších studentů Uechiho Isamu Uehary, Uechi se stal služebníkem v buddhistickém klášteře a pozoroval každé ráno, jak všichni mniši šli do zvláštní místnosti, která byla uzavřená po několik hodin. Uechi se domníval, že čtou Okiho, což je buddhistické svaté písmo, které se vždy předčítalo nahlas a v rytmu hudby. Někdy však byly slyšet hlasité výkřiky, ale Uechi věřil, že to je čínský způsob tohoto čtení. Jednoho dne výkřiky byly neobvykle hlasité a proto se šel podívat co se děje. Podařilo se mu nalézt místo, odkud mohl vidět mnichy v neobvyklém postoji bez oblečení. Jeden starý mnich dával rozkazy a udeřoval ostatní do nohou, žaludku a ramen. Později Uechi zjistil, že to byla Sanchin.

 

Když Uechi odešel do Číny, odešli s ním ještě dva muži, Tokusaburo Matsuda a Aragaki – Makadeunchu. Když přijeli přidali se do KOJO školy. Kojo škola bojového umění byla založena jedním Okinawanem jménem Kaho KOJO, který byl jediným okinawským učitelem zde. Je stále nejasné, kde Uechi studoval a kdo byli jeho učitelé. Ale protože Uechiho kata byla nádherná a vynikající, lze se domnívat, že měl velice výborné učitele.

 

Ostatní osobnosti, které také odešli učit do Japonska karate jsou níže uvedeny. Protože Mabuni a Funakoshi zůstali v Japonsku, tak pouze pár nebo jestli vůbec nějací studenti mohou být nalezeni na Okinawě.

 

Motobu, 1922, 17 let

Funakoshi, 1922, zůstal

Mabuni, 1927, zůstal

Asato, ?, zůstal

Toyama, 1930, zůstal

Kyoda, 1944, zůstal

Chitose, ?, zůstal

Izumikawa, ?, zůstal

Tomoyose, 1924, zůstal

Tamae, ?, zůstal

Gima, 1914, zůstal

Uechi, 1924, 21 let

Miyagi, 1928, krátký čas

Kyan, ?, krátký čas

Shiroma, ?, krátký čas

Yabiku, ?, krátký čas

 

Choki Motobu, další slavný bojovník, pocházel z rodiny, která měla své bojové umění a bylo předáváno vždy jen na prvního syna každé generace. Choki byl druhým synem a tím pádem se nemohl učit toto bojové umění. Ale už od začátku se snažil učit tím, že sledoval svého otce a staršího bratra, ale Choki zjistil, že touto metodou je nemožné se toto naučit. Proto studoval pod Matsumorou, Sakumou, Itosem a Tokuminem, kteří byli také známí tím, že byli velkými experty přes BO. Ale byl potrestán tím, že byl vyslán na ostrov Yaeyama ( blízko Taiwanu ). Když později Kyan odjel na tento ostrov, aby se zde naučil BO od Tokumineho, zjistil, že už Tokumine zemřel. Majitel domu kde Tokumine žil, se naučil BO od něho, takže Kyan se mohl učit BO od tohoto majitele.

 

Dříve nežli zemřel, jeho nejbližším přítelem byl Chozo NAKAMA (1899 – 1982). Byl jedním z dalších uznávaných učitelů karatedó v moderní době. I když se Nakama narodil v bohaté rodině , jeho dědictví bylo dáno ve prospěch jeho života karatedó. Nikdy neměl své vlastní dójo nebo asociaci. Kvůli jeho přesvědčení, že jeho čas bylo lepší strávit odstraňováním ostatního, nežli vedením nějaké administrativy nebo asociace. On a jeho pár studentů, které přijal většinou trénovali na dvoře jeho domu, který si pronajal. Držel se ortodoxních kata a nikdy je nemodifikoval,což mnozí karatisté dělali. Nakama také pomáhal mnohým dalším učitelům, kteří již měli své vlastní školy. Byl to člověk vynikajícího charakteru a pověsti.Byl milován mnohými lidmi. Možná jste o něm předtím neslyšeli,ale prosím, pokuste se ho udržet ve své paměti, protože velice přispěl do karatedó. Byli zde další důležité osobnosti jako byl on.

 

Říká se, že Choki byl jedním z nejlepších karate bojovníků. Měl však pověst násilníka a nevzdělance. Avšak podle Nakami, který ho znal a studoval s ním, byl Choki  něžná osobnost, ale byl občas  agresivní na karate tréninku.

 

Choki nevytvořil Motobu – Ryu. Jeho bratr Choju Motobu porušil tradici učení jen prvního syna a začal učit Seikichi UEHARU (1904 - ), který později pojmenoval svůj styl na Motobu – Ryu v roce 1961. Techniky Motobu – Ryu jsou velice jemné jako pohyby tance.

 

Na Okinawě se hovoří ještě o jednom karateka, jeho jméno je Matsu KINJO. Když mu bylo 24 let, cestoval spolu s Higaonnou při jeho druhé cestě do Číny. V Číně se učil bojové umění, avšak není známo od koho. Zůstal zde 18 let a pak se vrátil znovu na Okinawu. Kinjo měl velice  silnou filosofii a nikdy nevyučoval bojové umění, protože se bál, že by mohlo být zneužito. Byl milován mnohými lidmi v jeho rodinném městě a měl pověst výborného bojovníka. Výjimečně předváděl ukázky a při jedné příležitosti předváděl ukázky s Myiagim.

 

Veřejnou ukázkou karate v Tokiu v roce 1922 začala moderní historie karate-dó. Karate-dó získává na oblibě nejen u vysokoškolských studentů, ale především u policie a vojska, jejichž podmínkám jsou později techniky i přizpůsobovány. V Japonsku vzniká v této době mnoho nových veřejných škol karate-dó se stovkami studentů, kteří mezi s sebou pořádají turnaje nejen ve cvičení kata, ale i kumite. Další mistři opouštějí Okinawu. K výraznějšímu odlišení jednotlivých škol (=technik) zakládají zpravidla studenti některého z velkých mistrů vlastní styly karate. Mezi nejpopulárnější z nich patří Shito-ryu, Shotokan-ryu, Goyu-ryu a Wado-ryu.