Karate-dó ve dvacátém století

V určitých oblastech, v určitých bodech nebylo TE pouhou sebeobranou, ale přisvojilo si filosofii, kde určitá lidská podoba byla zavedena do systému tréninku TE. Obrovský skok v před udělalo karate především již v době Anko Itose a Sokona Matsumury. Během této doby většina instruktorů karate limitovala počet svých studentů, kteří byli přijati. Avšak tato praxe skončila, když bylo karate zavedeno do veřejných škol.

Veřejná výuka karate začala na základní škole v Shuri v roce 1901 pod vedením Itose. Když ITOSU začal učit ve veřejné škole, byl už starý muž. Jeho dva nejvyšší studenti YABU a HANASHIRO v podstatě vyučovali pod jeho dohledem. S rozmachem karate do škol se začal v každé škole vytvářet určitý specifický styl, daný především individualitou učitele.

V roce 1921 japonský princ přijel na návštěvu Okinawy, kde shlédl ukázky karate od Miyagiho, Matayoshiho a některých školáků. Ukázky byly pod vedením Funakoshiho, který v tom čase byl presidentem SHOBUKAI, což byla asociace na Okinawě. Princ byl tak nadšen a okouzlen těmito ukázkami, že požádal kapitána lodi Kannaha, aby mu zařídil setkání s Funakoshim. Princ mu navrhl, aby odjel do Japonska učit karate, protože Japoncům se toto bojové umění velice líbilo.

Veřejnou ukázkou karate v Tokiu v roce 1922 začala moderní historie karate-dó. Karate-dó získává na oblibě nejen u vysokoškolských studentů, ale především u policie a vojska, jejichž podmínkám jsou později techniky i přizpůsobovány. V Japonsku vzniká v této době mnoho nových veřejných škol karate-dó se stovkami studentů, kteří mezi s sebou pořádají turnaje nejen ve cvičení kata, ale i kumite. Další mistři opouštějí Okinawu. K výraznějšímu odlišení jednotlivých škol (=technik) zakládají zpravidla studenti některého z velkých mistrů vlastní styly karate. Mezi nejpopulárnější z nich patří Shito-ryu, Shotokan-ryu, Goyu-ryu a Wado-ryu.

Více se dočtete ve vydané knize o karate-dó!