Kobudo

Ačkoliv použití zbraní není aktuální část karate tréninku, sehrály důležitou úlohu v historii karatedó. Jedná se o tyto zbraně : SAI, BO, TONFA, NUNCHAKU, KAMA, TIMBEI, TEKKO a SURUJIN a jiné.

 

Je přímo nemožné definovat, které techniky zbraní nebo kata těchto zbraní jsou více či méně tradiční nebo ortodoxní. Skupiny se zbraněmi nebyly nikdy kompletně organizovány a dnes jsou více méně rozděleny do více skupin. Na Okinawě jsou rozděleny do tří hlavních organizací, které používají techniky od : Seitoku HIGA, Shinken TAIRA a Shinko MATAYOSHI.

 

Mnoho lidí v souvislosti se zbraněmi na Okinawě hovoří o muži, který se jmenoval Shosei KINA. Kina byl členem Higovy větve. Učil na základní škole a byl posledním žijícím studentem Itose. Kobudo se učil od známého Sanda KINJO. Kina také věřil v křesťanství a stal se křesťanem ještě před 2.světovou válkou, což bylo v té době velice neobvyklé. Kina zemřel v roce 1982 a byl mu udělen nejvyšší stupeň. Ne však od svého učitele, ale od celookinawské asociace zbraní - ZEN-OKINAWA-KARATE-KOBUDO-RENMEI. Je to skutečně velice neobvyklý případ. Z vyprávění mého učitele je zřejmé, že to byl jediný muž v historii karate s takovouto osobní historií.

 

Shinken TAIRA (1896 - 1970) byl studentem u Modena YABIKU a byl členem v organizaci RYUKYUKO-BUDO-HOZO-SHINKO-KAI, organizace pro zachování okinawských zbraní. Téměř všechna místa pro cvičení zbraní v Japonsku používají metodu Shinkena Tairy. Taira nebyl slavným expertem v karate, ale pomohl Gichinu Funakoshimu, když začínal vyučovat v Tokiu.

 

Shimpo MATAYOSHI se učil techniky od svého otce Shinko, který je studoval v Číně u mistra jménem GO KAI KIN. Jeho skupina je podstatně menší než Tairova a je organizována v ZEN-OKINAWA-KOBUDO-RENMEI od roku 1970.

 

Seitoku HIGA byl organizován v ZEN-OKINAWA-KARATEKO-BUDO-RENGO-KAI. Jeho učitelé byli : Soko KISHIMOTO, Kanken TOYAMA, Seikichi UEHARA, Chozo NAKAMA a další.

 

Okinawské zbraně již dnes nejsou využívány pro sebeobranu. Mohlo by se proto zdát, že pokud cvičíme karate-do, není nutné se zbraněmi cvičit. Osobně však s tímto názorem nemohu souhlasit, neboť kata karate-do mají mnoho obranných technik např. proti Bo, ale především cvičení se zbraněmi studentům dává návod, jak zacházet v sebeobraně s různými typy předmětů (hůl, klacek, nuž, kámen apod.). Cvičení se zbraněmi nejen rozšiřuje studentům obzor a posiluje paže, ale především zvyšuje pestrost obraných technik a přináší znalosti o druzích a způsobech možných útoků chladnými zbraněmi.

 

Možná, že některé styly mají daleko více kata než je známo. Ale stále zůstává pravdou, že se kata nelze naučit podle knih. V některých případech učení podle video kazety je také dobrou myšlenkou. Ale video může pomoci jen při učení formy kata. Další trénink je možný jen s učitelem v dojo.

 

Rozvoj společnosti zasáhl bohužel  i do bojových uměních a výuka se více zaměřuje na agresivní pojetí. Životní styl se zrychlil

a lidé již nechtějí věnovat tolik času studiu karate. Jako kdyby si společnost nepřipustila, že nic se nedá naučit hned.

 

V každém případě srovnat emociální pocit s fyzickým pocitem při cvičení kata, je významný jev v tréninku. Rozvaha a objektivnost posouzení situace je neocenitelným pomocníkem v sebeobraně.Jistota, která se při cvičení kata bude dosahovat, posune hranice možností používání technik karate takřka do neomezených rozměrů. A to by mělo být pojítkem pro nekonečné studium karate technik. Cvičení kata samozřejmě není jen stále se opakující sestava pohybů, jak jsem již několikrát upozorňoval. Je to souhrn aplikací technik do praxe. Spolupráce kata a bunkai by tedy mělo být v tréninku naprostou samozřejmostí. Při cvičení kata, by měl být přirozený jev, vnímat významy pohybů současně s vlastním provedením. A to by měl být poslední výsledný krok k pochopení, proč byly všechny ty krásné kata vytvořeny.