Postoje

Pohyb v karate je podmíněn tím, jak dalece si dokážete osvojit základní pojetí těchto přesunů, posunů nebo ústupů. Každý krok v určitém postoji vyžaduje správnou dráhu kroku, neboť se z tohoto odvíjí udržení stability a hlavně pevnost techniky v samostatném závěru. Proto se naučte správnému pohybu v postojích co nejdříve a dodržte všechna stanovená pravidla. Nedostatkem mnoha skupin je, že procvičování postojů berou mnohdy jen jako pohybový trénink a pevnost a důkladná forma je mnohdy na pokraji výuky. Je dobré věnovat výuce postojů čas a postupovat krok za krokem. Výsledkem by pak měl být postoj, který bude schopen udržet nejen provedenou techniku, ale hlavně udrží vaše tělo. Všechny přesuny se provádějí na levou i pravou stranu.

 

Jak jsem uvedl na začátku, je důležité dbát pravidel pohybů v postojích. Mnoho studentů mělo a má problémy s formou postojů a proto je kladen takový důraz právě na toto. Jak špatné by bylo, kdybychom se při úderu, bloku nebo kopu od cíle doslova odrazili vzad. Proto je snaha naučit se různou škálu postojů, jelikož si každá situace vyžaduje různé postavení nohou a těla. Velice dobrou průpravou je cvičení kata, u začátečníků pak stálé procvičování základních technik, jako je kihon - waza nebo kihon - kumite. V obou formách procvičení je však důležité se snažit o nejpevnější a nejpřesnější procvičení. Každý postoj nám také určuje jakou vzdálenost je potřebné použít při obranné nebo útočné technice.

 

Střídání postojů na dlouhou a krátkou vzdálenost dá prostor pro ujasnění důležitosti konkrétního postoje. Například stát v dlouhém postoji Zenkutsu-dachi při krátkém bloku je v sebeobraně v podstatě neproveditelné. S pevným postojem se vám zároveň bude zlepšovat technika kopů, nebo úderů či bloků. I pohyb v kumite bude přirozenější a jistější.

 

Jsou situace, kdy bude pohyb velice dobrým pomocníkem při řešení komplikovaných útoků. Změna směru, nebo ústup z původní pozice, může znamenat razantní převzetí aktivity. Samozřejmě, že řešení situací na trénincích a pak tzv. na ulici je spojeno zejména s psychickou připraveností. Nejhorším nepřítelem v sebeobraně je jistě neznalost a strach. Má mnoho alternativ. Strach ze smrti, bolesti, z morálního aspektu či z jednání v nezvyklé situaci apod. Nejhorší okamžiky nejsou z vlastního kontaktu, ale právě z napětí těsně před započetím.Strach je demoralizující, zneschopňující , ale ve skutečnosti pomáhá, neboť je přípravou těla na akci. Srdce bije rychleji a rychleji také žene krev do mozku. V krvi se pak uvolňuje cukr, aby působil jako palivo lidského motoru. V každém případě každá jemná změna v chemii lidského těla, automaticky vyvolanou silnou emocí, chrání každého karateka více než si dovede představit. Proto dobrý pohyb v sebeobraně přináší tak potřebnou jistotu a připravenost. Samozřejmě je nutné vnímat sebeobranné situace velice citlivě a vybrat správnou taktiku, techniku a posléze    i správný pohyb. „Poskakování“ kolem nebo před oponentem ještě nikomu nepomohlo a spíše taková forma pohybu vykouzlí úsměv ve tváři vašeho protivníka.

 

MAai a MA  (vzdálenosti)

MAAI je vlastní vzdálenost mezi dvěma lidmi. Když dva lidé jsou ve vzájemné konfrontaci, tak vzdálenost mezi osobou A a osobou B je stejná, jako mezi osobou B a osobou A. MAAI pro každou osobu v této situaci je stejná vzdálenost.

 

MA je vzdálenost potřebná pro určité individuum, aby dokázal zvládnout určitou techniku. Nebo-li jinými slovy, MA popisuje a vyjadřuje potenciální úderovou vzdálenost každého individua. MA je rozdílná pro každého jednotlivce, protože záleží na fyzických schopnostech a záleží také na technice, kterou chce každý provést.

 

Když stojí dva lidé tváří v tvář, tak jejich MAAI je stejná, avšak jejich MA může být rozdílné. Někdo může udeřit z větší vzdálenosti, což zvyšuje jeho efektivitu.Čili jeho MA je větší než MA jeho oponenta.

 

Protože MAAI (vzdálenost ) mezi dvěma oponenty se může lišit, proto je důležité, aby člověk uměl jak techniky na dlouhou vzdálenost TO – MA, tak na krátkou vzdálenost CHIKA – MA. Ačkoliv jsou obě tyto techniky důležité, je hlavní se naučit nejdříve TO – MA, protože CHIKA – MA je považována za více pokročilejší techniku. Což také dokazuje použití různých postojů při technikách.

 

Obyčejně na krátkou vzdálenost použití krátkého postoje je účinnější než použití postoje dlouhého a opačně. Samozřejmě to vyžaduje velké úsilí, zvládnout tuto vzdálenost použitím postojů. V případě cvičení KUMITE je tato znalost obzvláště důležitá. Mnoho studentů při současném zaútočení doplatili na svou špatnou vzdálenost a výběr postoje, protože nestačili zasáhnout soupeře dříve než on. Jejich vzdálenost byla příčinou jejich neúspěchu a to je fakt, který je potřebné svým tréninkem minimalizovat. To je příklad toho, kdy se lidé snaží spíše od obrany ustupovat, než aby zkrátili vzdálenost a ušetřili si tak minimálně jeden krok při zvládnutí dané situace.

 

Samozřejmě, že nejde přímo konkretizovat jakou techniku nebo postoj provést v dané situaci. Cit každého karateka pro techniku by měl být výsledkem procvičování různých forem nebo kombinací. Přes cvičení kata docílit síly a rychlosti a tím bude dána také pevnost postojů a také jejich aplikace do sebeobrany. Cvičení postupných forem kumite pak přidá technikám nejen jejich přesnou podobu, ale především docílíte jistoty při jejich provádění a postupně se budete učit taktice, která je potřebná pro zvládnutí celého komplexu sebeobrany.

 

Techniky karate by se neměly cvičit jen pro líbivost provedení. Stále se opakující pravidlo funkčnosti techniky je toho důkazem. Je opravdu těžké naučit se sebeobranný systém karate tak, aby splňoval požadavky adeptů o výuku. Nicméně stálý zájem o studium karate je důkazem toho, že se lidé sebeobraně naučit chtějí.

 

Se vzdáleností se budete setkávat při každé konfrontaci s protivníkem. Je mnoho způsobů využití vzdálenosti jak pro svou obranu, tak i pro znemožnění oponentova útoku. Mnohdy se toho docílí pouhým krokem vpřed nebo vzad. Nesmíte však zapomenout na souhru mezi kontrolou vzdálenosti a taktikou použití technik. Jednoduchým vzorem je například předem naplánovaný krok vpřed se zachycením útočníkova gardu, nebo následný kop vpřed. Tím se agresorova vzdálenost prodlouží nebo zkrátí (podle reakce oponenta) nejméně o dva kroky a tím se značně zjednoduší obráncova činnost.

 

Dalším příkladem může být stálý obráncův pohyb, který soupeře navykne na stálou reakci a změnu svého záměru. Redukci vzdálenosti mezi ním a obráncem si pak bude uvědomovat později. Samozřejmě že způsob provedení útoku není určen tím, jak daleko je soupeř, ale tím jak daleko je cílová oblast.

K dobré sebeobraně je možné dojít po třech stupních. Nejdříve je nutné se snažit o koordinaci pohybu tak aby adept nabil jistoty, že dělá své techniky co nejlépe. Ve druhé fázi je dobré zvládnout načasování. Techniky musí být provedeny ve správný čas, jinak nebude fungovat. Třetí fáze je rychlost. Ta se získá tím, že se vše provádí nejdříve pomalu a přesně podle pravidel dané techniky. Po osvojení přesnosti se začíná s postupným zrychlováním. Ovládat tzv. princip ekonomie pohybu je ideálním prostředkem  zvládnutí sebeobrany. Nadneseně řečeno, vše co přečnívá, co je nacpáno navíc nad požadovaným pohybem je nadbytečné. Jestliže pohyb není určitou akcí dostačující, pak jde o zbytečný pohyb, který by se neměl opakovat.

 

To je jen pár příkladů použití vzdálenosti v karate. Tyto tři fáze sebeobrany se až neobyčejně podobají výuce kata v karate, neboť se v kata karateka snaží o totéž. Pro začátečníka je samozřejmě výuka kata nezajímavým tématem, nicméně je nutné si uvědomit, že kata poskytují velkou škálu taktických rad pro obranné a útočné techniky. A jen ve cvičení kata lze předejít případným chybám. Je-li kdokoliv napaden, je nezbytné co nejrychleji analyzovat situaci a okamžitě se rozhodnout na správném průběhu a výběru technik. Nejlépe je si položit hypotetickou otázku : „Co bych dělal kdyby …?“ Praxe vede k víře v řešení, které pak lze snadněji uvést v život. Je dobré postavit svou hypotézu na bojových situacích, které se mohou vyskytnout. Pak procvičovat do nekonečna jak takový útok zvládnout. Znalost tohoto velkého arsenálu možností není možné dosáhnout jiným způsobem, než praxí. Tato praxe by měla být  vždy součástí každého tréninku, neboť výsledný efekt cvičení kata je právě toto bunkai – vysvětlení  všech možných alternativ bojových situací.

 

V každém případě vzdálenost je určující faktor úspěchu v sebeobraně zvané karate. Nic nemůže pokazit akci více než špatná volba vzdálenosti. Aplikovat technicky správnou formou do chybné vzdálenosti přináší potíže a neznalostí budou tyto chyby  přibývat. V tom je krása karatedó a jeho studia. Eliminací chyb se studenti ocitají ve světě dokonalého pohybu, zakončeném rychlou a účinnou technikou.