Dójo

Slovo Dójo bylo původně používáno buddhistickými mnichy, kteří takto nazývali místo, které používali pro trénink. Dnes se slovo Dójo používá v bojových uměních také pro místa kde se trénuje. Dójo nemusí být budova, může to být dvorek, louka, prostě jakékoliv místo kde cvičíme. Avšak většinou jsou Dójo budovy, které se používají zejména pro trénink.

 

Dvě hlavní části, které se nacházejí v japonském dójo jsou KAMIDANA a SHINDEN. Kamidana je polička, která je umístněna na zdi v dójo a je považována za svaté místo. Na kamidana je malý domeček Shinden,což je symbol pro božský dům.

 

Ačkoliv mnoho dójo mají stejný Shinden tak bůh kterého reprezentují, nemusí být stejný.  Bohové, kteří jsou reprezentovány Shinden, mohou být cokoliv, je to obvykle předmět vybraný učitelem.

 

Po 2.světové válce generál Mac Artur rozpustil všechna bojová umění a nařídil, aby všechna Kamidana a Shinden byla odstraněna z dójo.Později, když se opět začalo cvičit bojové umění, zvyk používání Kamidana a Shinden trochu zeslábl a nebyl tak často používán. Zvláště v dnešní moderní době, v době pronajímání míst pro trénink, je tento zvyk takřka nemožný. Ale je možné si tento symbol přiblížit alespoň tím, že se každá lekce bude zahajovat a ukončovat na stejném místě a tím se této tradici přiblížit.

 

Zvyk REI, nebo-li uklánění se když přicházíme nebo odcházíme z dójo, pochází z buddhismu a to zejména jako poklona bohovi. Co se týče bojového umění, člověk se také uklání před tím, než začne cvičit, nebo když provádí Shinden-ni-taishite-rei.Někteří studenti se odmítají uklánět, protože se domnívají, že to znásilňuje jejich víru. Jejich strach je však nesprávný, protože jde o úklonu jako gesto vděčnosti a respektu.

 

Dovolte mi, ještě jednou zopakovat, že uklánění, když vstupujeme nebo odcházíme z dójo, je vyjádření díků za to, že student má krásné místo, kde může cvičit. Když se ukláníme před nebo po cvičení, student tím děkuje za to,že mohl být přítomen a účastnit se hodiny.Jeden zlomek takové vděčnosti je rodičům, nebo také za to, že má takového partnera, se kterým mohl cvičit.

 

Dále mi dovolte upozornit na to, že je přísně zakázáno v dójo jíst nebo pít, ležet nebo se chovat hlučně. Pokud se student z jakéhokoliv důvodu nemůže zúčastnit lekce a je přítomen v dójo, měl by se snažit o trénink, kterému říkáme MITORIGEIKO. Tento trénink je duševní lekcí, jelikož naše tělo nemůže být zapojeno do praktické výuky, přesto se musí student snažit vnímat lekci se stejnou pozorností, jako kdyby jí byl přítomen.

 

Etika v bojových uměních tvoří důležitý základ vašeho tréninku.Zkušenosti ukazují, že dle chování studenta lze odvodit jeho praktické dovednosti. Zvládnutí obou těchto kritérií vyžaduje velké úsilí a vytrvalost.Mnoho dobrých instruktorů i studentů svým nesprávným chováním ztratilo motivaci pro studium karatedó. Učte se tedy hned od začátku pravidlům etiky v dójo a snažte se je používat v praxi. Budete tak na správné cestě, jak poznat význam karatedó ve společnosti.

 

Není správné, aby studenti zaváděli moderní metody etiky do dójo, jako je obuv, pouštění hudby a jiné chování. Není nutné striktně dodržovat starobylá pravidla, ale je dobré si uvědomit, že trénink je jen naším testem a není potřeba se řídit módou. Udržování pravidel chování v dójo je skutečně dobrou prověrkou nejen charakteru každého adepta, ale i zkouškou připravenosti na praktický trénink. Zvláště instruktoři by se měli naučit etice v dójo, protože oni jediní dávají příklad chování pro ostatní jedince, zvláště pak pro děti jsou dalším vzorem. Arogance a egoismus rozhodně nejsou příklady, které by se měly následovat. Pro instruktory je také nepochopitelné, jak dosáhnout správného charakteru v tréninku karate. Otázku však lze položit i jinou formou : Co je nutné učinit pro to, abychom byli se svým životem spokojeni a nemuseli se za své jednání stydět? Stejnou odpověď je dobré hledat i ve vlastním tréninku karatedó.