Úvod do historie

 

Karate-dó jako bojové umění prošlo dlouhým vývojem a nelze přesně nalézt historický okamžik, kdybychom byli schopni říci: "Tak od tohoto data se jedná o karate-dó." Situaci bych přirovnal hledání nejstaršího předka moderního člověka. Na jednom faktu se však všichni shodnou, a sice že se místem vzniku karate-dó staly ostrovy RYUKYU nacházející se v Tichém oceánu asi 1000 km jižně od Japonska.

Většina zdrojů věnujících se historii karate-dó také neopomínají vzpomenout nezastupitelný vliv tehdejší velmoci Číny. Jejímu vlivu vděčí Okinawa za rozvoj obchodu, kultury a vzdělanosti na ostrově v 15. a 16. století našeho letopočtu. V této souvislosti je vzpomínána především výměna 36 čínský rodin řemeslníků a obchodníků z roku 1392 a zákon HAITOREI z roku 1477, kterým se zakazovalo veřejnosti nošení zbraní (železných mečů). Druhým klíčovým datem pro formování technik karate byl 5. duben 1609, kdy daimjo (japonský šlechtic) Satsuma napadl Okinawu a po krátkém boji s neozbrojenými vesničany připojil ostrovy RYUKYU ke svému panství. Nyní začaly Okinawanům těžké časy plné násilí a zotročování Japonci. Jak se zostřovala krutovláda Japonců, tak rostl skrytý odpor Okinawanů vůči Japoncům.

 

Až do konce 19. století bylo karate, ač se tak ještě nenazývalo, cvičeno především tajně a z životní nutnosti. A to ze dvou prostých důvodů:

1. Kdo znal karate nebo jinou účinnou formu sebeobrany měl mnohem větší šanci přežít.

2. Nebylo moudré ukazovat smrtící techniky svým nepřátelům a připravovat se tak o svoji výhodu, nemluvě o tom, že jakékoliv spolčování obyvatelstva bylo krutě trestáno.

V žádném případě se tedy nejednalo o formu zábavy či sportu.